V týdnu od pondělí 13. 5. do čtvrtka 16. 5. se vybraní žáci osmých tříd vydali se svými třídními učiteli na výměnný pobyt do Slovenské Ľupče. Navštívili své kamarády z místní základní školy, kteří byli v Třemošnici loni na podzim.
V pondělí 13. května jsme kolem sedmé hodiny ranní odjížděli pendolinem z pardubického vlakového nádraží. Každý měl mít batoh na horské túry a kufr s nezbytně nutnými potřebami na čtyři dny. Někteří ale ráno přinesli věci navíc, například další tašky, nebo dokonce docela roztomilé plyšáky. Poté, co nám učitelé pomohli nalézt podle předem zakoupených jízdenek místenky ve vlaku, jsme si mohli vychutnávat výhled z okna či připravenou svačinu z domova. Cestou se toho stalo nespočet. Zhruba po čtyřech hodinách jsme dorazili do Vrútek, kde jsme přestupovali na rychlík směřující do Banské Bystrice. Odtud jsme pokračovali v autech slovenských učitelů do Slovenské Ľupče. Před místní základní školou si většinu z nás přebraly na starost rodiny žáků, které jsme my ubytovali v říjnu. Stalo se, že někteří bydleli u lidí, které vůbec neznali. Nikomu to ale nevadilo, všichni se snažili navzájem se poznat hned první večer. Potom už měla každá rodina připravený vlastní program. Častokrát jsme se svými slovenskými kamarády šli na místní fotbalové hřiště s umělým povrchem, kde jsme spolu trávili večer.
V úterý dne 14. května jsme měli všichni sraz před školou v půl osmé ráno. České žáky chtěl totiž přivítat starosta města. Tak jsme se za ním spolu s panem ředitelem vydali. Starosta nám velmi poutavě vyprávěl o historii, současných akcích i fungování různých kulturních spolků města Slovenská Ľupča, a to pomocí nachystané prezentace. Na závěr této návštěvy jsme od něj každý dostali malou pozornost. Poté jsme se vrátili zpět ke škole, kde proběhla prohlídka budovy. Po obědě jsme společně se slovenskými žáky jeli na zapůjčených kolách na Ľupčianský hrad. Po prohlídce jsme se přesunuli k nedaleké ferratě Pamír. Je to specificky upravená cesta v horském prostředí, vybavená ocelovým lanem a železnými stupy. Nejdřív nás zkušený horolezec seznámil s bezpečností, možnostmi lezení a způsoby zapnutí postroje. Někteří dobrovolně zkusili na tuto ferratu vylézt. Zpět ke škole jsme se vrátili kolem páté hodiny, kde si nás vyzvedli rodiče slovenských žáků.
Ve středu nás čekal velice zajímavý turistický výlet na území Vysokých Tater. Z místního náměstí jsme vyrazili krátce po sedmé hodině ranní. Byly nám předány obědové balíčky, aby nám cestou nevyhládlo. Na výlet nás odvezl autobus, kterým jsme mohli pozorovat krásy slovenských míst. Cestou nás upoutal Gerlachovský štít, každý si ho musel vyfotit. Následně nás autobus odvezl na parkoviště, odkud jsme se již vydali na naši vysněnou túru. Výlet nahoru do hor jsme si zpříjemnili místní „zubačkou“. Mnoho z nás ještě takto necestovalo. Pak jsme se již kochali přírodou. Zaujala nás krása Slovenska na cestě ze Starého Smokovce na Rainerovu útulnu. Počasí nám nadmíru přálo, slunce svítilo a naše túra pokračovala na již očekávané Štrbské pleso. Cestou jsme míjeli Bilíkovu chatu, pak nás uvítalo již zmíněné Štrbské pleso. Jedná se vlastně o horské jezero vzniklé činností ledovců. U něj jsme se opět vyfotili. Spousta z nás fotila i během cesty, abychom měli veškeré zážitky zdokumentované. Odpoledne jsme svá zmožená těla vydali napospas aquaparku Tatralandia. To je největší slovenský aquapark poblíž Tater. Byli jsme již nedočkaví, kdy už tam autobusem dorazíme. Po příjezdu nás čekal nezapomenutelný zážitek s mnoha atrakcemi ve vodním parku. Nejvíce jsme využili venkovní tobogány. Vodní zábava musela po dvou hodinách bohužel skončit,
protože nás čekala cesta zpět do Slovenské Ľupče. Den jsme završili večer opět ve svých rodinách. Všichni jsme se shodli, že malebná krása Tater předčila naše očekávání.
Poslední den u rodin na Slovensku byl rozlučkový. V půl deváté ráno jsme se sešli v místní základní škole. Poté jsme se rozloučili se slovenskými kamarády a odjeli auty do Bánské Bystrice. To je město velké asi jako Pardubice. Zde jsme navštívili Muzeum slovenského národního povstání, také jsme si prohlédli zdejší náměstí. V obchodě se suvenýry jsme si mohli koupit nějaké upomínkové předměty. Nakonec jsme se přesunuli do velkého obchodního centra, kde jsme měli volno, abychom si dali oběd. Někteří šli ještě nakupovat. Ve dvě hodiny odpoledne jsme si převzali své kufry a přemístili se na vlakové nádraží směr Vrútky, následně nás čekal přestup na pendolino do Pardubic. Cesta nám docela rychle utekla, jelikož vlak neměl velké zpoždění. Před desátou hodinou večerní jsme dorazili na nádraží do Pardubic. Odtud jsme jeli již se svými rodiči domů. Výměnný pobyt se všem moc líbil. Na čtyři naplno prožité dny budou mnozí z nás ještě dlouho vzpomínat.
Cimburková, Novotná, Vystavěl, Zumpfe; 8. B
